NETRADIČNÍ VÝJEZD

Osvětim (Auschwitz) - do destinace, kterou by, dle nejmenovaného autora, měl každý člověk jednou v životě navštívit, zamířila i naše "alma mater". Velice pestré uskupení osádky sestávající z řad žáků, rodičů, tří učitelek, pana šoféra (velitel celé akce se nalodil až o hodinu později) netrpělivě přešlapovalo už pár minut před předem ohlášeným odjezdem. Na klidu jim asi nepřidalo ani ujištění jedné paní učitelky o tom, že má přijet přeci dvoupatrový autobus a ten jednopatrový obligátní linkáč parkující u školky má zajisté směřovat do zcela odlišných krajin. Ouha - nesměřoval, a i přes kritické pohledy nejen dospěláků pochybujících o dostatečné kapacitě vozidla, jež se stačilo přeskupit o pár desítek metrů výše, tj. ke škole, jsme se tam jako sardinky do plechovky opravdu vměstnali.

Cesta se ubírala v přátelském pokojném duchu, který, dle úst pana řidiče, kazilo pouze nadměrné švitoření ze stran učitelek. Žáci i rodiče obdrželi přirozeně plný počet bodů, ale i jim jich pár na zpáteční cestě odebral. Ještě, že tak, už bychom ho podezřívaly z předpojatosti.

Samotnou prohlídku v Osvětimi i v následné Březince musíme hodnotit jen samými superlativy - zachování piety zřejmé z vhodně použitých slov, udržení emočních záležitostí na uzdě či absence jekotu svědčily o celkové zralosti našich svěřenců.

Poděkování patří všem zúčastněným, rodičům především za pevné nervy.

Mgr. Monika Temňáková