Dne 14. září deváté třídy vyrazili na opožděný školní výlet do Prahy. Náš původní vlak měl zpoždění 120 minut. Rozhodli jsme se rychle nastoupit na jiný a přijeli jsme jen o hodinu později. Naše putování a poznávání hlavního města začalo hned na nádraží, kde jsme objevili první z mnoha památek, pomníků, soch a zajímavých míst. Hned v hale jsme se zastavili u památníku Rozloučení, který je poctou rodičům takzvaných Wintonových dětí. Poté jsme šli do Národního muzea, kde jsme se chvilku zasekli ve výtahu😊. Bylo tam plno hodně zajímavých výstav, nejvíc nás zaujala výstava minerálů. Z kopule NM jsme viděli Václavské náměstí a Prahu jako na dlani. Dále jsme se přesunuli do Lucerny, kde jsme si prohlédli sochu sv. Václava na obráceném koni. Poté jsme šli na Staroměstské náměstí, stihli jsme Orloj a měli jsme KRÁTKÝ rozchod. Všichni jsme se vydali Královskou cestou na Karlův most, ze kterého byl krásný výhled na Pražský hrad a okolí. Přes Malostranské náměstí a Nerudovou ulicí jsme dorazili na Pražský hrad. Cestou jsme sledovali domovní znamení. Na Pražském hradě někteří zájemci stihli navštívit i svatovítskou katedrálu. Postupně jsme prošli nádvořími Hradu a Zlatou uličkou až k věži jménem Daliborka. Uvnitř věže jsme si prohlédli nástroje tortury. To na některé nepůsobilo úplně dobře a tak raději rychle vystoupali z věže nahoru zpět na čerstvý vzduch. Nejvíc v nás ale hlodala otázka, po jak dlouhé době se mění Hradní stráž. Po dlouhém pátrání jsme zjistili, že každou hodinu. Hrad jsme opouštěli po starých zámeckých schodech, na kterých byl švarný pán, který zpíval “KOUZELNÍK WOODOO“. Pak už to bylo jen pár kroků ke stanici metra Malostranská. Po úspěšné jízdě metrem (nikdo se neztratil) a ještě jednom krátkém rozchodu na nákup svačiny jsme se vydali opět na Hlavní nádraží na vlak a spokojeně v plném počtu jsme se vypravili zpět do Zábřeha. Přijeli jsme včas, plni zážitků. Náš výlet pokračoval ještě naučně vzdělávácí částí ve škole. Hned druhý den jsme se dozvěděli od paní uč. Hřebíčkové a Krňávkové informace o Nicolasu Wintonovi a o místech, která jsme viděli. V Praze jsme nechtěli ztrácet čas příliš dlouhým výkladem. Každý z nás také zpracoval krátkou prezentaci o některé z památek. Už teď se těšíme na konec školního roku, kdy nás čeká „druhé kolo“ objevování Prahy. Díky za krásný den p. uč. Hřebíčkové, Kobzové a Krňávkové.